Semináře, kurzy, setkání

Seminář bude věnován betonovým objektům, zahrnujícím jak betonové a železobetonové konstrukce, tak i umělecká díla z betonu. Beton byl do nedávné doby považován za moderní materiál, jehož použití ve stavebních objektech nezakládalo důvod k památkové ochraně. Cementové pojivo se však používá již od poloviny 19. století, to znamená, že mnohé stavby vystavěné z betonu mají již svou památkovou hodnotu a je vhodné je i jako památky chránit. Seminář volně navazuje na seminář „Obnova betonových konstrukcí s kulturní hodnotou“ z r. 2012. Letošní seminář se bude věnovat technologickým pohledům – rozdílu ve vlastnostech cementů od začátku jejich výroby po dnešek, vlastnostem hlinitanových cementů a příčině kolapsů betonových konstrukcí z nich vystavěných. Na stručný přehled příčin degradace betonu naváže diagnostika betonových konstrukcí jako základ návrhu obnovy. Zmíněny budou některé významné stavby z betonu pocházející z 20. století, představena bude sanace betonové konstrukce. Zajímavé budou také informace o pražském Libeňském mostě a zkušenosti restaurátora z obnovy betonového uměleckého díla.

Údržba stavebních památek je činnost, která se nezdá být moc atraktivní. Často je podceňovaná a zanedbávaná, ale je velmi (pro památky až životně) důležitá. Při její absenci jsou stavební konstrukce velmi rychle poškozovány, nejdříve z estetického, pak i z funkčního hlediska. Tento proces může být velmi rychlý. Pak nezbývá než provést rozsáhlou, finančně náročnou opravu, při níž často dochází i ke ztrátě cenných památkových prvků. V horších případech se oprava neuskuteční nebo se pro nedostatek finančních prostředků odkládá a celý objekt nebo jeho část zaniká. V druhé polovině 20. století i v uplynulých desetiletích jsme nejen u nás mohli být svědky řady takových případů, vyvolaných různými příčinami.
Na první pohled se mnohé postupy pravidelné údržby zdají být jednoduché. Aby však byly efektivní, musejí vycházet z analýzy stavu objektu i podmínek, jimiž je vystaven, a údržbu je třeba provádět systematicky. Příspěvky na semináři uvedou možnosti průběžné údržby různých stavebních konstrukcí památkových objektů, způsoby monitorování průběžného stavu i diagnostiky poruch. Také se poukáže na legislativní aspekty a uvedou inspirativní příklady organizačního zajištění údržby u nás i v různých zemích.
Seminář si neklade za cíl úplně shrnout dané téma, které je velmi obsáhlé. Spíše akcentuje část problematiky zachycené ve Zpravodaji STOP 1/2018 a podrobněji ukazuje udržovací práce konkrétních stavebních konstrukcí. Věříme, že informace budou užitečné v praxi a případně pomohou vyvolat i zamyšlení či diskuzi nad preventivní ochranou památek a možnostmi jejího rozvíjení.

Seminář představí vhled do problematiky povrchové úpravy dřeva v kontextu historie, současné praxe a možného vývoje. Tématu byly věnovány některé minulé semináře STOP zaměřené na historické úpravy dřeva, retardační nátěry nebo prostředky proti plísním. Do oblasti povrchových úprav řadíme užití látek pro změnu nebo dotvoření estetického vjemu nebo, a to je časté pro dřevěné konstrukce objektů, látek, které mají ochranný charakter proti abiotické nebo biotické degradaci. Potřeba ochranného charakteru se mění a řídí normativem, přičemž u památkových objektů je nutné mít na paměti také aspekt zachování památkové hodnoty bez její zjevné změny.

V památkové péči se běžně setkáváme se stavbami nebo jejich částmi, které nejsou dostatečně chráněné před vnějšími vlivy. Patří k nim terasy, vnější schodiště, zříceniny, také ohradní a opěrné zdi. Jsou vystaveny dlouhodobému působení vlhkosti a podstatným teplotním změnám, což vede k častým statickým poruchám. Podmínkou jejich opravy je zajištění statiky, omezení pronikání vody a použití „dostatečně“ odolných materiálů. Postupům a materiálovým bázím vhodným pro opravy historického zdiva a jeho povrchů se STOP věnuje průběžně. Poslední semináře STOP komplexně věnované výše zmíněné problematice se však uskutečnily již v r. 2004 (Obnova teras), resp. 2009 (Ohradní zdi). V mezidobí však došlo k nárůstu zkušeností s vhodnými i méně vhodnými technologiemi. Na semináři bude odborná veřejnost seznámena se současnými možnostmi a památkovými či technologickými limity řešení. Zazní i srovnání současných možností s tradičními postupy.