Semináře, kurzy, setkání

Seminář je zaměřen na charakteristiku materiálů a stavebních prvků, používaných ve 20. století, zejména v jeho druhé polovině. Tyto materiály jsou často součástí nebo přímo podstatou stavebních objektů, někdy i uměleckých děl, které jsou již chráněny jako kulturní památky nebo se uvažuje o jejich památkové ochraně.
Materiály byly vyvinuty v době velkého technického rozvoje a nových technologických možností. Mají velmi rozmanité složení, rozdílnou odolnost proti klimatickým vlivům a také rozdílně stárnou. U řady „nových hmot“ je obtížné zjistit jejich složení a způsob konzervování či restaurování. Některé moderní materiály mají „poločas rozpadu“: po určité době nastává jejich samovolná a často zcela fatální degradace. Mnoho moderních materiálů má dobrou fyzickou životnost, ale z estetického hlediska nepřijatelné stárnutí.
Projekt naváže na seminář konaný z r. 2022: „Moderní materiály minulého století I“, jenž byl věnován materiálům z plastů, hliníku a azbestu hojně používaného v druhé polovině 20. stol.
Na semináři r. 2023 budou představeny další moderní materiály: např. hořečnatá maltovina, různé druhy dřevovláknitých desek, pilinobeton, organické sklo a další. Informace poskytnuté v rámci semináře mohou mj. sloužit pro vytvoření názoru na to, co je vhodné či případně vůbec reálné zachovat, jaké jsou alternativní postupy a zkušenosti v příbuzných oborech včetně zahraničí.

V rámci ochrany památek a veškerých úvah o jejich obnově, udržitelném stavu či míře potřebných zásahů je nezbytné pokud možno exaktně určit nejen rozsah poškození materiálů a konstrukcí, ale i možný a vhodný postup jejich opravy, odstranění zdrojů poškození apod.
Jedním ze základních příčin škod na památkách, ale také třeba na uměleckých dílech je působení degradačních vlivů souvisejících s biodegradací. Ta postihuje nejenom organické materiály (např. dřevo, useň, pergamen, textilní materiály, papír), ale často i materiály anorganické, jako jsou kámen, malty, omítky, pálené materiály apod.
V praxi jde obvykle o výskyt plísní, hub, řas, sinic, lišejníků nebo mechů, které patří asi k nejobvyklejším zdrojům poškození. Vedle škod mechanických a chemických mohou způsobovat i zdravotní problémy, případně vznikají druhotné škody při jejich deaktivaci i odstranění.
Biodegradaci však spojujeme i s dalšími (vyššími) biologickými druhy. Velmi časté jsou problémy s hnízděním ptáků (zejména holubů), působením hlodavců, menších šelem (kuny), specialitou je hnízdění netopýrů a dalších živočichů.
Společnost STOP se v rámci semináře chce zabývat nejen identifikací poruch, jejich odstraněním, ale také hledáním příčin (třeba při růstu sinic nebo řas), účinnými způsoby sanace postižených konstrukcí a i některými etickými a ochranářskými otázkami. V rámci semináře promluví odborníci z různých pracovišť i s různým pohledem na věc a nastíněná problematika bude konfrontována s požadavky a potřebami ochrany památek.

Seminář bude zaměřen na specifické užití dřeva v historických objektech. Pozornost bude věnována dřevu v podobě, na kterou už se zapomnělo, nebo kde se jedná o velmi úzký rozsah využití. Snahou je ukázat jej v podobách téměř zapomenutých. Představíme dřevo jako nástroj pro liturgické účely. Zaměříme se na technickou materii varhan, na jejich konstrukci a také na dřevo v podobě píšťal a vzdušnic jako nositele zvukového ideálu. Podíváme se na dřevo jako na materiál uchovávající relikvie svatých. Pomocí nedestruktivních metod archeologie a moderních 3D technologií nahlédneme do historických budov ukrývajících cenné historické dědictví, do kterého patří i dřevěné relikty. Pozornost zacílíme i na mistrnou práci parketářů a tradici parketářského umění. Podíváme se na postupy restaurování historických parket, na speciální užití dřeva v oblasti zámeckých parket a na specifické druhy podlah, jako jsou dřevěné špalíkové. Zaměříme se i na dřevěné předměty denní potřeby, z nichž mnohé už jsou považovány za cenné pozůstatky minulosti, např. menší hospodářské nádoby jako putny, vědra, máselnice, ale i na řemeslo bednářské. Přednáškami chceme ukázat využití dřeva i mimo složité stavební celky. Připomenout řemeslnou náročnost, důmyslná řešení i technologie zpracování dřeva, které se už dnes nevyužívají a jimž je věnována velmi malá pozornost.

Tématem semináře budou hřbitovy, hrobky, hroby a péče o ně. Projekt tematicky naváže na semináře „Židovské hřbitovy v českých zemích“ (r. 1997) a „Funerální architektura“ (r. 2010).
Osudy hřbitovů a pohřebišť úzce souvisejí s vývojem a stavem společnosti. Připomeňme např. památníky obětí napoleonských válek, východočeská pohřebiště padlých rakousko-pruské války, společné hroby obětí obou světových válek nebo aktuálních bojů na Ukrajině.
Hřbitovy jako celky i jednotlivé hřbitovní stavby jsou tedy velice cenným dokladem historie. Mnoho objektů patří i mezi významné architektonické či výtvarné památky, na jejichž vzniku se podíleli uznávaní architekti, sochaři, stavitelé apod. Bohužel řada historických hřbitovů nebo pohřebišť prošla v důsledku minulých společenských poměrů obdobím naprostého nezájmu. Důsledkem je mnohdy velmi špatný „technický“ stav těchto památek, případně jejich devastace či dokonce nevratná ztráta.
Příspěvky na semináři budou komentovat současnou situaci této oblasti památkové péče. Upozorní na vybrané problémy i zkušenosti s jejich řešením. Vzhledem k velkému rozsahu bude možné obsáhnout tematiku jen částečně. Předpokládáme však, že seminář rozšíří náhled podobných odborných setkání o technologický přístup.

Klíčové v tomto semináři budou historické stavby z pohledu jejich významných atributů charakterizující daný typ stavby. Vybrali jsme tři skupiny staveb: sakrální, lidové a technické či užitkové stavby. Snahou je rozvést dialog a podat informace o užití, výběru a zpracování dřeva vybraných staveb, na předmětech a výrobcích, jež jsou pro tyto stavby typické. U sakrálních staveb budeme řešit výběr a zpracování dřeva pro výrobu varhan, zejména jejich dřevěných součástí: např. dřevěných píšťal, vzdušnic apod. Pozornost zaměříme také na dřevo použité při stavbě oltářů. U lidových staveb budeme řešit otázky týkající se dřevěných šindelů: druhy dřeva a jejich vhodnost, způsoby opracování včetně dopadů na výslednou kvalitu a trvanlivost. U technických staveb se zaměříme na významné dřevěné části. Např. u mlýnské technologie na mlýnská kola, mlýnská větrná kola, hřídele, ozubená kola apod.
Vybranými přednáškami chceme na semináři připomenout a ukázat využití dřeva v částech technologií, či technických detailech a konstrukcích. Ty jsou poněkud opomíjeny či zastíněny tématy dřevěných konstrukcí a složitých celků staveb. Přitom se jedná o části velmi řemeslně náročné, technicky často důmyslně řešené a z pohledu výběru druhu dřeva velmi zajímavé. Zvolené téma přispěje k informovanosti a dokreslení pohledu na jednotlivé druhy staveb.

Seminář si klade za cíl seznámit odbornou veřejnost s možnostmi i limity řešení sanace vlhkosti na památkových objektech. Naváže na cyklus seminářů „Co se v památkové péči (ne)osvědčilo“ a webinář „Údržba památkových objektů“. Akcentováno bude hledisko sanace spodní stavby. Posluchači budou také seznámeni s opatřeními používanými v minulosti. Bude diskutováno o jejich přenositelnosti do současných podmínek i o použití „moderních alternativních“ postupů.
Pro volbu vhodného postupu sanace je podstatný i kvalitní vlhkostní průzkum stavby. Nestačí jen změřit vlhkost zdiva, ale nutné je znát i širší souvislosti: stavebně-historické, geologické, statické, materiálové apod. Na příkladech bude ukázáno, jak podcenění přípravy zhoršilo vlhkostní stav konkrétních staveb. Část přednášek se bude zabývat i povrchovými úpravami včetně jejich dopadů na vlhkostní stav zdiva.

Seminář si klade za cíl diskutovat vlastnostech materiálů používané na stavbách druhé poloviny 20. století a možnosti jejich konzervace či restaurování.
Bude se jednat zejména o různé druhy polymerních látek (plastů), kovových materiálů (hliník a jeho slitiny) a i problematický azbest.

Okna, obecně výplně, jsou významnou a neoddělitelnou součástí průčelí památek. Průčelí bez výplní je „slepé“, s chybně provedenými prvky je závadné. Nejčastější chybou při obnově bývá užití výplně s chybnými proporcemi (silnějšími, vadných profilů) nebo z nevhodného materiálu, obvykle plastu. Zároveň je třeba si uvědomit, že okna, dveře atp. jsou běžně užívané prvky s mnoha funkcemi. Je to především větrání, ale i tepelná izolace, stínění apod. K opravám resp. výměnám těchto prvků je třeba přistupovat individuálně a maximálně využít kvalitních zkušeností z obdobných případů. To je i cílem tohoto semináře STOP, kde budou představeny atypické přístupy k obnově výplní, které jsou vyzkoušené v praxi.

Seminář bude věnován betonovým objektům, zahrnujícím jak betonové a železobetonové konstrukce, tak i umělecká díla z betonu. Beton byl do nedávné doby považován za moderní materiál, jehož použití ve stavebních objektech nezakládalo důvod k památkové ochraně. Cementové pojivo se však používá již od poloviny 19. století, to znamená, že mnohé stavby vystavěné z betonu mají již svou památkovou hodnotu a je vhodné je i jako památky chránit. Seminář volně navazuje na seminář „Obnova betonových konstrukcí s kulturní hodnotou“ z r. 2012. Letošní seminář se bude věnovat technologickým pohledům – rozdílu ve vlastnostech cementů od začátku jejich výroby po dnešek, vlastnostem hlinitanových cementů a příčině kolapsů betonových konstrukcí z nich vystavěných. Na stručný přehled příčin degradace betonu naváže diagnostika betonových konstrukcí jako základ návrhu obnovy. Zmíněny budou některé významné stavby z betonu pocházející z 20. století, představena bude sanace betonové konstrukce. Zajímavé budou také informace o pražském Libeňském mostě a zkušenosti restaurátora z obnovy betonového uměleckého díla.

Údržba stavebních památek je činnost, která se nezdá být moc atraktivní. Často je podceňovaná a zanedbávaná, ale je velmi (pro památky až životně) důležitá. Při její absenci jsou stavební konstrukce velmi rychle poškozovány, nejdříve z estetického, pak i z funkčního hlediska. Tento proces může být velmi rychlý. Pak nezbývá než provést rozsáhlou, finančně náročnou opravu, při níž často dochází i ke ztrátě cenných památkových prvků. V horších případech se oprava neuskuteční nebo se pro nedostatek finančních prostředků odkládá a celý objekt nebo jeho část zaniká. V druhé polovině 20. století i v uplynulých desetiletích jsme nejen u nás mohli být svědky řady takových případů, vyvolaných různými příčinami.
Na první pohled se mnohé postupy pravidelné údržby zdají být jednoduché. Aby však byly efektivní, musejí vycházet z analýzy stavu objektu i podmínek, jimiž je vystaven, a údržbu je třeba provádět systematicky. Příspěvky na semináři uvedou možnosti průběžné údržby různých stavebních konstrukcí památkových objektů, způsoby monitorování průběžného stavu i diagnostiky poruch. Také se poukáže na legislativní aspekty a uvedou inspirativní příklady organizačního zajištění údržby u nás i v různých zemích.
Seminář si neklade za cíl úplně shrnout dané téma, které je velmi obsáhlé. Spíše akcentuje část problematiky zachycené ve Zpravodaji STOP 1/2018 a podrobněji ukazuje udržovací práce konkrétních stavebních konstrukcí. Věříme, že informace budou užitečné v praxi a případně pomohou vyvolat i zamyšlení či diskuzi nad preventivní ochranou památek a možnostmi jejího rozvíjení.

Seminář bude věnován nátěrům na stavebních památkách. Nátěry byly používány od nejstarších dob, mají funkci nejen estetickou, ale i ochrannou. Z hlediska památkářského se seminář bude zabývat úvahou, zda natírat, či nenatírat, a když natírat, tak jaký druh nátěrové hmoty zvolit. Budou probrány obecné principy nátěrových hmot, dříve používané hmoty a jejich současné náhrady. Pozornost bude věnována požadavkům na přípravu podkladu i normativním dokumentům pro výrobky vhodné jako povrchové úpravy památkových staveb. Přednášky se dotknou také složení vápenných nátěrů. Budou podány informace o tereziánské žluti, disperzních barvách použitých na funkcionalistických stavbách minulého století i o krycích či lazurních nátěrech na beton. Problematika nátěrů dřevěných prvků bude zaměřena na jejich fungicidní vlastnosti včetně směrování vývoje v této oblasti.

Zatímco úprav průčelí památek, třeba změny barevnosti nebo výměny krytiny si všimne skoro každý, málo kdo z nás vnímá, po jakém povrchu vlastně šlape či jezdí a mnozí si sotva uvědomí, jakou hodnotu mají historické povrchy. Jsme příliš často svědky, jak se kvalitní povrch památkově významných komunikací nahrazuje materiálem lacinějším, méně hodnotným, chybně použitým či vysloveně nevhodným. Jakýmsi zaklínadlem se stala hladkost povrchu, či jednoduchost pokládky, bez ohledu na další parametry a to i estetické. Tímto způsobem jsme přišli o mnohé cenné a kvalitní dlažby, kdy kamenné plotny či mramorové desky nahradily tupé betonové odlitky nebo jakési umělé aglomeráty, zoufale se tvářící jako přírodní kámen. Mnoho zbytečných pochybení vzniklo při chroniky se opakujících chybách v provádění mlatových a štěrkových cest nebo jejich zanedbané údržby. Další historicky cenné, ale i vlastnostmi užitečné povrchy, jako dřevěné špalíkové dlažby nebo hlinité podlahy jsou obestřeny jakousi areolou tajemství, byť jde o prastaré technologie, které v minulosti zvládal každý sedlák. Konference společnosti STOP má za cíl definovat obvyklá dilemata a pochybení a následně uvést kvalitní příklady realizací a doporučené postupy.

Seminář představí vhled do problematiky povrchové úpravy dřeva v kontextu historie, současné praxe a možného vývoje. Tématu byly věnovány některé minulé semináře STOP zaměřené na historické úpravy dřeva, retardační nátěry nebo prostředky proti plísním. Do oblasti povrchových úprav řadíme užití látek pro změnu nebo dotvoření estetického vjemu nebo, a to je časté pro dřevěné konstrukce objektů, látek, které mají ochranný charakter proti abiotické nebo biotické degradaci. Potřeba ochranného charakteru se mění a řídí normativem, přičemž u památkových objektů je nutné mít na paměti také aspekt zachování památkové hodnoty bez její zjevné změny.

V památkové péči se běžně setkáváme se stavbami nebo jejich částmi, které nejsou dostatečně chráněné před vnějšími vlivy. Patří k nim terasy, vnější schodiště, zříceniny, také ohradní a opěrné zdi. Jsou vystaveny dlouhodobému působení vlhkosti a podstatným teplotním změnám, což vede k častým statickým poruchám. Podmínkou jejich opravy je zajištění statiky, omezení pronikání vody a použití „dostatečně“ odolných materiálů. Postupům a materiálovým bázím vhodným pro opravy historického zdiva a jeho povrchů se STOP věnuje průběžně. Poslední semináře STOP komplexně věnované výše zmíněné problematice se však uskutečnily již v r. 2004 (Obnova teras), resp. 2009 (Ohradní zdi). V mezidobí však došlo k nárůstu zkušeností s vhodnými i méně vhodnými technologiemi. Na semináři bude odborná veřejnost seznámena se současnými možnostmi a památkovými či technologickými limity řešení. Zazní i srovnání současných možností s tradičními postupy.