Obsah:
Editorial
Zdivo sklepních prostorů
Poškozování sklepních prostorů biologickými vlivy
Biologické napadení staveb
Izolace proti zemní vlhkosti z pohledu památkové praxe
Možnosti sanace sklepních prostor proti vlhkosti
Praktické zkušenosti se sanací sklepů
Inženýrskogeologický průzkum pro návrh odvodnění staveb
Navrhování a provádění obvodové drenáže pozemních objektů
Příklady dobového odvodnění klášterních komplexů Anotace:
Tímto číslem Zpravodaje STOP se vracíme se k počáteční myšlence vydávání tohoto periodika – souhrnně publikovat texty týkající se podrobně užší problematicky ochrany památek
Texty na konkrétní téma podterénních úprav zdiva stavebních památek byly většinou předneseny v rámci seminářů STOP (Vlhkost historických objektů – Sanace sklepních prostorů, 9. 6.2005 a Odvodnění stavebních památek, 15. 6. 2006) – sborníky z nich jsou však vydávány jen pro potřeby účastníků. Soubor příspěvků v tomto čísle byl proto vybrán tak, aby poskytl co nejvíce odborných informací na konkrétní téma širšímu publiku.
Při pohledu na budovu zpravidla nejdříve vnímáme její nadzemní části – fasádu, případně střechu. Neméně významnou úlohu však mají části, které jsou běžně skryty pod úrovní terénu – základové zdivo a sklepní prostory. Právě těmto částem, resp. problematice jejich obnovy a ochrany, se věnujeme v tomto čísle Zpravodaje. Největší nebezpečí pro podzemní části staveb představuje beze sporu vlhkost. Až na výjimky je zemní vlhkosti vystavena prakticky každá stavební konstrukce. Obvykle se snažíme kontakt zdiva s vlhkostí omezit. K tomuto účelu se používaly a používají nejrůznější druhy izolací (organické i anorganické), aplikované již v průběhu stavby nebo dodatečně (především u objektů historických).
Existují však případy, kdy konstrukce stavby se zemní vlhkostí či dokonce s hladinou spodní vody počítá. Klasickým příkladem jsou objekty založené na dřevných pilotech či roštech. Zakládaly se tak nejen mostní konstrukce, ale i další stavby v mokřinách, bažinách apod. Jak by se asi dnes řešil problém např. klášterního komplexu, stojícího uprostřed bažinatého terénu? Jaké množství velice komplikovaných izolačních vrstev by bylo navrhováno a aplikováno a vždy, v důsledku technicky nezvládnutého projektu, nedodržení technologického postupu nebo použití nekvalitního materiálu bude izolace málo účinná, což se projeví – bohužel až po určitém čase – vážným poškozením zdiva.
Místo obrany před vodou volili tehdejší stavitelé takových objektů opačný postup. Trámy z tvrdého dřeva, na nichž stavbu postavili, uložili trvale právě ve vodě a dbali na to, aby se pouze výjimečně dostaly nad její hladinu. Ze zkušenosti věděli, že takto umístěné dřevo je dlouhodobě chráněno proti poškození hnilobou a může tak plnit svoji funkci i bez dalších zásahů. Teprve na těchto trámech postavili vlastní objekt. Chce se říci, že místo „boje“ zvolili „spolupráci“ – tedy využití vlhkosti namísto její eliminace.
Byli bychom rádi, kdyby právě srovnání historických postupů s novými metodami a materiály pomohlo při hledání nejvhodnějšího způsobu preventivní ochrany především památkových objektů. Domnívám se, že opomíjení či dokonce přezírání historických zkušeností může být pro ochranu památek (a nejen pro ni) velice škodlivé. Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 62 Zpravodaj STOP je vydán za podpory Ministerstva kultury České republiky |
