Obsah:
Editorial
Fasádní nátěrové hmoty
Povrchové úpravy památkových objektů
Metody odstraňování fasádních nátěrů
Ekologie likvidace zbytků po odstranění fasádního nátěru
Posuzování shody fasádních barev
Rozhovor se Zdeňkem Červinkou
Anotace:
Po úvodním nultém čísle se vám dostává do rukou první řádné číslo Zpravodaje STOP. Jeho tématem jsou fasádní nátěrové hmoty a jejich odstraňování. Publikované práce vznikly vesměs v souvislosti s průzkumy prováděnými naší společností, nebo se semináři, které STOP v minulosti organizoval. Domníváme se, že úpravy povrchů staveb jsou natolik důležité a mnohdy i problematické, že je užitečné publikovat tyto texty souborně.
Hlavním autorem tohoto čísla Zpravodaje STOP je Viktor Heidingsfeld, který nedávno oslavil své šedesáté narozeniny. Přejeme mu hodně zdraví a pracovních úspěchů do dalších let.
O významu fasádních barev svědčí počet firem, které je na našem trhu nabízejí. Průzkumu fasádních nátěrových hmot se v roce 1997 zúčastnilo 50 firem se 167 výrobky, průzkumu odstraňovačů 19 výrobců s 23 produkty. Vedle řady zahraničních výrobků, které se do republiky dovážejí, vzniklo postupně i neobvyklé množství domácích produktů – pro běžné použití i pro náročnější aplikace, včetně hmot vhodných pro památkové objekty.
Jsou nátěrové hmoty pro památkové objekty jiné, než pro stavby běžné? Upřímně řečeno, ne. Z technologického hlediska nemusí být rozdíl mezi objektem pocházejícím ze 13. století a objektem starým několik roků. Nemusí, ale zpravidla bývá. Především v „kondici“ stavby. Historické stavby (platí to i pro objekty pocházející z počátku tohoto století) většinou nemají funkční vodorovnou izolaci, bývají zasolené, mnohdy prošly obdobím velice nedostatečné údržby. O památkách, jejichž vlastníkem je (nebo donedávna byl) stát, to platí dvojnásob. To je z technologického hlediska hlavní důvod, proč jsou na nátěrové hmoty používané pro úpravu památkových objektů kladeny obvykle přísnější požadavky. K tomu přistupuje i hledisko památkářů, kteří se s větším či menším úspěchem snaží zamezit snahám o totální proměnu historické stavby v objekt sice zářící novotou, o to méně však dokumentující svoji často pestrou historii a zachovávající maximum materiálů a úprav, které při jeho vzniku či pozdějších přestavbách použili naši předchůdci.
Tyto dva hlavní důvody vedou k tomu, že bývají při výběru nátěrových hmot pro obnovu památkového objektu preferovány barvy silikátové před silikonovými nebo nejběžnějšími disperzními. Samostatnou kapitolu tvoří fasádní nátěry pojené vápnem. Ty jsou srdci pracovníků památkové péče nejmilejší, zato technicky školení odborníci je často pokládají za nemístný experiment, který nepřežije několik sezón. Pravda, jak už to bývá, je někde uprostřed. Čistě vápenné nátěry skutečně v exteriéru nemají šanci na dlouhou životnost. Výrobci však produkují vápenné hmoty s modifikovanými vlastnostmi, jejichž odolnost povětrnosti je zřetelně vyšší, a přesto si zachovávají tolik ceněný vzhled nátěru vápenného.
Budiž řečeno, že pro trvanlivost fasádního nátěru má mnohdy větší význam technologické zpracování omítky, kvalita již zmíněných izolací proti vlhkosti či okapových žlabů a svodů atd. než vlastní typ nátěrové hmoty. Co je platná odolnost nátěru proti povětrnosti, když se nanáší na nevyzrálou nebo špatně očištěnou omítku, když špatné oplechování střechy svádí dešťovou vodu na fasádu místo do kanalizace, když… Další příklady si většinou může podle svých zkušeností každý doplnit sám.
Výrobci či dodavatelé fasádních nátěrů oprávněně trnou, kdy se opět objeví investor či vlastník a bude zpochybňovat kvalitu nátěrové hmoty, která se z jeho fasády loupe, sprašuje apod. Ze zkušenosti vědí, že vina je velice často na straně party „natěračů“, kteří nerespektovali pokyny výrobce, nedbali na dodržování doporučených postupů. A tak se můžeme setkat s tím, že nátěrová hmota je proti údajům na etiketě ředěna, že je ředěna vodou a ne doporučeným, ale dražším prostředkem, že se natírá na čerstvou nebo špatně penetrovanou omítku, že se natírá na sluncem rozpálenou fasádu nebo naopak za listopadového či dokonce prosincového dne, kdy sice teplota vzduchu je nad nulou, ale na fasádě se tvoří jinovatka atd. Málokdy se potom dozvíte, že stavební firma XY zkazila fasádu. Téměř vždy to „odnese“ nátěrová hmota. Nechci hájit výrobce. I na jejich kontě je nejedna nepovedená fasáda. Podle zkušeností z praxe je však prohřešků při aplikaci podstatně víc. A tak můžeme dosud jen čekat na dobu, kdy renomovaný výrobce neprodá svůj výrobek neznámé firmě, dokud si neověří její solidnost a to nejen pokud jde o zaplacení dodávky. Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 30 |
