Obsah:
Editorial
Stavební podoba hradu Vízmburku a jeho postavení v rámci vývoje české hradní architektury
Vízmburk
Hrad Vízmburk, jeho archeologický výzkum a problém záchrany
Nálezy uložené v muzeu. Stav hradu
Vízmburk, hrad stále ohrožený
Historická bibliografie hradu Vízmburku, k. o. Havlovice, o. Trutnov
Hrad Vízmburk – jak chránit výjimečný archeologický nález
Mineralogicko petrologické studium stavebního materiálu
Technologické možnosti ochrany zdiva hradu Vízmburk
Anotace:
Hrad Vízmburk nedaleko Červeného Kostelce na Náchodsku je v pořadí třetím objektem, který se stal tématem samostatného čísla Zpravodaje STOP. Po Braunově Betlému u Kuksu a skalních reliéfech V. Levého na Liběchovsku jsme se rozhodli toto číslo zaměřit na významnou památku gotického stavitelství, objekt zařazovaný na přední místo mezi nálezy naší archeologie. V době, kdy jsme zařadili toto téma do plánu Zpravodaje, jsme si neuvědomovali, že v příštím roce uplyne 30 let od počátku archeologických prací v této lokalitě. Skutečně, v roce 2002 to budou právě tři desetiletí, kdy dr. Hejna spolu s dalšími spolupracovníky, z velké části studenty a brigádníky, zahájil její výzkum. Požádali jsme některé „pamětníky“ zdejšího archeologického výzkumu o jejich názor na současný stav i na možnost záchrany objeveného hradu. Všichni (i ti, kteří nakonec své názory nenapsali) se shodují v tom, že tehdejší atmosféra zde byla jedinečná, že velkým dílem ovlivnila jejich další odbornou činnost. Zásluhu na tom měl pravděpodobně především dr. A. Hejna, který výzkum vedl a na nějž všichni vzpomínají s velkým uznáním.
Bohužel, dr. Hejna přes velkou snahu nestihl zajistit potřebnou péči o nalezené artefakty ani o samotný hrad. Zemřel v roce 1986. Po jeho smrti postupně zájem o lokalitu opadal, předměty a architektonické prvky nalezené při vykopávkách a umístěné na několika různých místech nebyly s potřebnou péčí a systematičností zpracovány, dokumentace je neúplná, rozptýlená na několik pracovišť, nebo zcela chybí. A vykopané zdivo chátrá. V některých obdobích se jakoby znovu objevila snaha o záchranu jedinečného příkladu středověkého stavitelství, avšak zatím vždy následoval další, většinou ještě větší útlum. Budiž řečeno, že se podařilo alespoň provizorně zakrýt stavební část hradu jednoduchou trubkovou konstrukcí s dřevěným záklopem, která významnou měrou zpomalila chátrání hradu. Dnes však již toto zastřešení funguje jen částečně. Oplocení, které mělo bránit v přístupu do areálu hradu, je zničené a v letošním roce se (možná, že ne poprvé) objevily pokusy o zcizení dvou architektonických prvků z červené arkózy z hlavní „konzolové“ síně. Již vybourané prvky byly údajně na poslední chvíli převezeny do bezpečí v zámku v Ratibořicích. Zda se však podaří takto zajistit i případné příští cíle nenechavců, je otázkou.
Hrad je dnes běžně navštěvován zájemci o památky i o romantiku zřícenin, přespávají zde trempové, rozdělávají ohníčky a zanechávají plastové lahve, konzervy apod. Z vlastní zkušenosti se domnívám, že hrad je cílem jakýchsi bojových či nočních her mládeže (možná z letních táborů v okolí). Není výjimečné nalézt zde ohniště s připravenou pánví a podobné zajímavosti. Tento stav je umocňován rozrůstající se vegetací, a to nejen v okolí stavby, ale i na řadě míst ve spárách zdiva (na vnitřním líci válcové věže apod.). Některé části zdí se rozpadají, na některých místech se pravděpodobně „činili“ hledači pokladů. Stav Vízmburku je dnes skutečně neutěšený.
Přes skepsi místních lidí, pracovníků okresního úřadu i některých odborníků se domníváme, že je naší povinností pokusit se o záchranu tohoto objektu, či dokonce o jeho možnou prezentaci veřejnosti. Proto jsme se, podobně jako u Braunova Betléma, i v tomto případě pokusili shromáždit dostupné informace o významu, historii i současném stavu stavby. Snažili jsme se shrnout dostupné technologické informace o materiálu zdiva hradu, o názorech na možné zastřešení. Přetiskujeme i rozsáhlou bibliografii zpracovanou V. Wolfem do roku 1979, která je cenným zdrojem literárních dat s tématikou Vízmburku.
Přes několik dílčích pokusů o ochranu zdiva (experimentální aplikace chemických prostředků, pokusy s dozdívkou zdiva apod.) neexistuje ucelená koncepce, jak postupovat při záchraně zděných konstrukcí, jak chránit areál hradu před vandaly, natož zda, případně za jakých podmínek otevřít hrad pro veřejnost. Je zřejmé, že za současných podmínek je záchrana Vízmburku nad síly Státního památkového ústavu v Pardubicích, který je za jeho stav zodpovědný. Domníváme se však, že je možné (a pravděpodobně jedině možné) spojit síly různých institucí, výzkumných pracovišť, škol i občanských aktivit a pokusit se nejprve co nejpřesněji zmapovat objekt, zjistit důležité materiálové i konstrukční vlastnosti stavby a na základě tohoto průzkumu (samozřejmě s využitím dosud získaných poznatků) zpracovat projekt záchrany. Takto připravený projekt potom může být podkladem (jak uvádí ve svém příspěvku dr. Razím) ke snahám o zajištění finančních prostředků. A opět nelze spoléhat pouze na prostředky ze státní pokladny. Těch nebude nikdy dost, je však možno ucházet se o podporu mezi místními podnikateli i u zahraničních institucí. Podmínkou však je pečlivě připravený a systematickým průzkumem stavu podložený projekt. V době, kdy je toto číslo Zpravodaje v tisku, je svoláváno zasedání vědecké rady ředitele SPÚ v Pardubicích, jehož tématem je právě Vízmburk. Věřme, že to bude první krok k záchraně této významné památky. Pokud Zpravodaj STOP k tomuto cíli byť malou částí přispěje, budeme rádi.
Všem autorům, kteří si našli přes současné pracovní vytížení čas, a poskytli výsledky své odborné práce, napsali své vzpomínky, názory i návrhy na řešení, srdečně děkujeme a věříme, že se, budou-li požádáni, prací na záchraně Vízmburku podle svých možností znovu zúčastní. Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 50 |
